Katedrála,
jedna z nejúchvatnějších staveb středověku, měla symbolizovat moc církve.
Je to chrám s chórovým ochozem, rozdělený na troj nebo pětilodí,
v čele s příčnou lodí a dvojicí věží nad trojdílným západním
portálem.Interiér katedrál bývá bohatě zdoben nástěnnými malbami, člověka jistě
ohromí také množství soch a obrovská štíhlá, vysoká okna vyplněná barevnými
vitrážemi.
Katedrála sv. Víta, nejznámější česká katedrála a jedna z nejvýznam-nějších a největších církevních staveb v českých zemích je součástí Pražského hradu již od roku 1344. Samotný Pražský hrad existuje již od konce 9. století, kdy byl založen knížetem Bořivojem. Po chrámu zasvěcenému Panně Marii, který založil kníže Bořivoj, a bazilice sv. Jiří (založeno Vratislavem roku 920) nechal i kníže Václav vybudovat na Pražském hradě rotundu sv. Víta. Po své smrti zde byl sv. Václav pohřben a kostel se stal jakýmsi kulturním bohatstvím české země. V roce 973 bylo při kostele sv. Víta založeno biskupství a kostel sv. Víta se stal biskupským chrámem. Po roce 1085 byla dokončena přestavba románské rotundy na baziliku.
Další
přestavby Pražského hradu se kostelu sv. Víta netýkaly, a to až do roku 1344,
kdy tehdy 28iletý Karel začal s přestavbou Prahy a na místě baziliky sv. Víta nechal postavit gotickou
katedrálu. Stavbou pověřil stavitele Matyáše z Arrasu. Tento francouzský
architekt, původně činný v Avignonu, přijal pozvání mladého českého
panovníka a započal. Matyáš postavil východní část chóru s ochozem a pětibokými
kaplemi. Členové jeho stavitelské hutě pracovali na výzdobě katedrály i po jeho
smrti, někteří přešli do hutě Parléřovi.
Po
smrti Matyáše (1352) pokračoval ve stavbě geniální a Karlem IV. preferovaný
Petr Parléř a jeho synové Václav a Jan. Tento teprve 23letý architekt pocházel
z Gmündu.Jeho zásluhou vznikly například přemyslovské náhrobky
v obvodových kaplích výzdoba triforia (triforium je jakýsi ochoz,
obíhající v síle zdi pod hlavními okny katedrály), jeho dílem je také
21 byst členů Karlovy rodiny. Petr Parléř byl zakladatelem realistické
portrétní plastiky. Průkopníkem byl také v oblasti architektury, jako
jeden z prvních přišel např. s plaménkovými kružbami v oknech,
visutými svorníky, volně visícími žebry ze sloupku na jižním vchodu nebo nové
typy kleneb (např. hvězdicová v kapli sv. Václava). Podílel se na výzdobě celého interiéru i na
výzdobě exteriéru a celkové koncepci. Jeho dílem je také kaple sv. Václava,
která pochází z let 1362 – 1367. Kaple je velmi bohatě zdobená, obklad
spodních částí stěn je z jaspisu a ametystu. Horní část stěn je pokrytá
malbami pašijového cyklu, malby pochází z let 1372 – 1373. Opuková socha
sv. Václava, která je umístěna právě v této kapli, je z díla
Parléřovy huti. Parléřova huť zhotovila i kamenné tumby českých knížat a komoru
pro korunovační klenoty.(Tumba je bloková forma kamenného nebo kovového
středověkého náhrobku, často v podobě sarkofágu. Zdobena je reliéfně, malbou
nebo nejčastěji ležící postavou zemřelého na krycí desce). Petr Parléř
stavěl (nebo se na stavbě podílel) kromě katedrály sv. Víta také Karlštejn,
Karlův most, Týnský chrám, chór chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně,
Staroměstskou mosteckou věž, kněžiště katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře a
na mnoha dalších stavbách a projektech se podílel. Roku 1399 Petr umírá.
Stavbou katedrály sv. Víta strávil 40 let (katedrála byla dokončena po téměř
600 letech).
Po
jeho smrti pokračovali ve stavbě jeho synové, stavba však byla později
přerušena husitskými nepokoji. Pokrok ve stavbě zaznamenáváme opět až za vlády
Jagellonců, kdy roku 1493 přibyla královská oratoř.. Výzdobu královské oratoře
tvoří pozdně gotické ornamenty v podobě větví a znaků zemí, kterým vládl
Vladislav II.
Katedrála byla dokončena až na počátku 20. století.
Chrám sv. Víta byl slavnostně otevřen roku 1929. Není divu, že se toto skvostné
dílo architektury, stavitelství, sochařství a malířství stalo národní kulturní
památkou a jednou z dominant Prahy.
Zdroje:
·
Encyklopedie DIDEROT
2001
·
Encyklopedie BOHEMIA II
(Albatros)
·
Dějiny výtvarného umění
(Marie Černá)